Kalajáramář
Cimrmanův zpravodaj.
v Prazev pátek 24. listopadu 2017v pátek 24. listopadu 2017v pátek 24. listopadu 2017v pátek 31. května 2003v pátek 24. listopadu 2017v pátek 24. listopadu 2017v pátek 24. listopadu 2017v pátek 24. listopadu 2017v pátek 24. listopadu 2017
Kupte si originelní Cimrmanovy hrací disky v soustavě CD i DVD

KALAJÁRAMÁŘ


Při probírání pozůstalosti po svém strýci jsem narazil i na trosky pozůstalosti po jeho strýci, což byly zbytky zápisků či jakéhosi deníku. Nebyly zdaleka úplné, ale dalo se z nich vyčíst, že strýc strýce byl svého času pomocníkem, ne-li tajemníkem Járy Cimrmana. Rozhodně se staral o jeho poštu, vkládal dopisy do obálek, ty zalepoval, psal adresy, opatřoval známkami a nosil na poštu. Ze zbytků kusých poznámek se dal vyčíst další géniův pokus uplatnit své nevšední nadání, jehož popis níže v přepisu předkládám:


Jára státotvůrce


Jára Cimrman byl svého času i velkým vlastencem Rakousko/Uherským. Tížilo jej, že mocnářství má sice přístup k moři, ale chybí mu zámoří. Rozhodl se tedy, že se pokusí pro to něco udělat.
Jak bylo jeho zvykem, zvolil metodu nevšední i když velmi jednoduchou. Rozeslal, zatím jen na zkoušku, představitelům deseti různých států a územních celků ve všech částech světa dopisy zhruba tohoto znění:

Jeho nejsvětější jasnosti ( předsedo vlády, guvernére, náčelníku … ), dovoluji si Vám oznámit, že dnem ……. Vaší zemi ( stát, území, gubernii … ) přebírá pod svou svrchovanou správu a péči mocnářství Rakousko/Uherské. Žádáme Vás tímto, abyste tuto skutečnost vzal na vědomí a nejpozději do jednoho měsíce po obdržení tohoto sdělení nám písemně nebo diplomatickou cestou potvrdil svou připravenost k projednání nezbytných kroků s tímto aktem spojených.

S nejvyšší úctou Váš nový císařpán …….

Z odeslaných dopisů se mu vrátil jediný, a to z jakéhosi středoamerického státečku, s odůvodněním, že pro pernamentně probíhající státní převraty neví místní pošta komu má dopis vlastně doručit.
Zdálo by se, že je to pitomost, kterou nikdo nebude brát vážně. Ale právě s tím génius počítal. Pečlivě si schoval podací lístky a potvrzení o doručení a když uplynula stanovená lhůta a nikdo se neozval, obrátil se na soud, aby ten úředně rozhodl o oprávněnosti anexe. Tuto oprávněnost opíral o známé české přísloví mlčení znamená souhlas.
Vybral si nejbližší soud v okresním městě Č., ale přišel v nevhodnou dobu. Na soudu právě probíhala reorganizace. Pro velký nával podání rozhodl představený soudu o přestěhování podatelny z přízemí do podkroví, čímž hodlal počet podání omezit. Hlavně u veteránů z hradecké bitvy, kteří se dožadovali přiznání či zvýšení odškodnění za prožité útrapy, případně nějaké renty, nebo alespoň trafiky či flašinetu.
Zkrátka - podání se ztratilo, ani zapsat jej nestihli. Zřejmě zapadlo za nějaký trám a nenašlo se ani poté, co se po světové válce ( té první ) stěhovala podatelna zpět do přízemí.
Po územní reorganizaci byl v roce 1961 okresní soud zrušen a budova sloužila podle okamžité potřeby různým účelům. Po roce 1989 budovu koupil za jednu – tehdy ještě Kč, místní podnikatel, který v ní chtěl zřídit pětihvězdičkový hotel. Nechal budovu vyklidit, nečekal ani na stavení povolení a s chutí začal s přestavbou. Nedostal se však ani k první hvězdičce, dostal slušnou pokutu, tu sice nezaplatil, ale přesto zkrachoval. Jakou že to má souvislost s Járou Cimrmanem? Jenom tu, že jeho podání, i když už věcně již pasé, tak alespoň jako cenný dokument o šíři géniových aktivit je zřejmě nenávratně ztraceno. Nepřímo pro to svědčí i ta skutečnost, že syn podnikatele, tehdy žák 5.B místní Základní školy, byl ve školním roce 1990/91 vyhlášen příslušnou komisí nejlepším sběračem starého papíru v okrese.

Pozn.: bohužel se nedochovaly ani prastrýcovy zápisky. Byly již tak dost zteřelé, místy poškozené hmyzem a náhodné polití
kávou prostě už přežít nemohly.

duben 2014


Václav Hájek, 29.5.2014

 
Naši mecenáši
kudy kam